Rendy

René je kluk, kterého jsem potkala na internetové seznamce (netvařte se pohoršeně- žijeme většinu života online, takže začíná být spíš divné se potkat v reálu). Byl pro mě trochu šok, že i kluci jako on se na takových sítích vyskytují. Když mě konečně ukecal k prvnímu rande, tak mě taky naprosto šokovalo, že je opravdu vysoký, hezký a k tomu na svůj věk neuvěřitelně úspěšný (a to byl z prosím z Brna).

René byl o něco mladší než já a dělal vedoucího kreativců v jedné nadnárodní společnosti (název té pozice po mně nechtějte, já dělám tradiční povolání a ve všech těhle managerech mám akorát tak guláš). Vzhledem k tomu, že byl taky chytrý a vtipný a já neskutečně potřebovala zalepit díru v srdci (a nejen v srdci :D) po Christianovi (o tom někdy jindy), tak slovo dalo slovo a já skončila u Rendyho doma v jeho hipsterském ultra cool bytě. 

Řekněme, že dokud slovo dávalo slovo, tak jsme si rozuměli skvěle:) Ovšem co se sexu týče, byla jsem až překvapená, jak někdo, kdo má tak podobnou energii (jako já) v hovoru, může být tak odlišný v posteli. Kreativec Renda totiž v milostné oblasti moc kreativní nebyl, a to jsem se opravdu snažila ho trošku povzbudit :) Překvapilo mě, jak můžou být někteří kluci naladění na něžnou romantickou vlnu, i když jde od počátku o jednorázovku. No já byla naladěná spíš na něco akčnějšího :) Nicméně jsme si užili trochu toho průměrného hopsání a já odjela ráno do práce, aniž by mi došlo, že jsem u něj v posteli přišla o náušnici (no vážně- přísahám, že s ohledem na výše uvedené to fakt nebylo schválně :D). Navíc to byla zrovna polovina páru z bílého zlata, který jsem dostala od rodičů za promoce (krve by se ve mě nedořezal!).

Naštěstí se René pochlapil a za pár dní se ozval, že náušnici našel. Poprosila jsem ho, aby mi ji přinesl (dokonce jsem mu slíbila pozvání na kafe), ale on jednoznačně odmítl a trval na tom, abych si pro ni přišla k němu (na místo činu hehe). Vzhledem k tomu jak celou situaci nastavil jsem jednoznačně došla k názoru, že milý Renda má chuť zopakovat si náš "PP" (průměrný pátek). Sice se mi tak úplně nechtělo, ale říkala jsem si, že bych mu dle nálady mohla dát jednu šanci na reparát, tak jsem souhlasila, že se v sobotu večer pro náušnici zastavím. Dokonce jsem zvažovala, že bych koupila víno (DÍKY BOHU, ŽE JSEM TO NEUDĚLALA!!!).

Ukázalo se totiž, že René je kreativní až na půdu a musí se nechat, že mě docela dostal. Málem jsem dostala infarkt, když mi místo vysokého blonďáka otevřel dveře drobný brunet s flaškou vína v ruce. Představte si, že pan kreativní manager musel (chtěl? :D) odjet a tak nelenil a domluvil mi rande se svým spolubydlícím (a ještě z toho měl velkou čurinu). 

No asi si umíte představit můj výraz, když můj mozek schroustával nastálou situaci. V tom šoku jsem našla náušničku a se spolubydlou pak vypila tu flašku vína (a byla to docela sranda). Teda až do chvíle než mu připadalo jako super nápad pozvat mě "někdy na kafe". Odpověděla jsem, že "někdy možná" a světelnou rychlostí jsem se zdekovala z bytu. 

Domů jsem dorazila s úsměvem a s vědomím, že už chápu, proč je Rendy tak úspěšnej. Má zběsilý nápady a dobrej networking :) Od té doby jsem ho samozřejmě neviděla, ale přidala jsem si ho na facebook, protože nikdy nevíte, kdy budete potřebovat nějakou tu neotřelou ideu. 

A co jsem si z toho odnesla já? Milá Apoleno, asi nejsi až taková znalkyně chlapů jak sis myslela, když Tě dokáže rozhodit mladší kluk z Brna.