Jednou ten den přijít musel. Když se člověk zabydlí v panelovém domě se spoustou sousedů, tak mu asi musí být předem jasné, že se na takovém místě téměř nic neutají. Na to jsem zvyklá- s tím se žít dá. Člověk se nezhroutí, když občas zaslechne řvoucí mimino nebo vášnivou hádku postaršího páru naproti (nebo ještě lépe šílenou výměnu názorů gay páru ve středních letech co žije nade mnou), že jo... Když mi spřátelený soused kdysi na tajnačku prozradil, že si o mém (přiznávám, že občas trošku hlasitějším sexu) povídají sousedi, tak jsem jen pokrčila rameny a řekla jsem si, že když já přežiju toho malého ječícího teroristu, tak oni zkousnou trošku toho ječení z jiného soudku. S nebeským klidem jsem tedy tuto kauzu hodila za hlavu. Čas plynul dál a já nerušeně pokračovala v činnosti... :)
Dneska večer jsme se ale se stejným zpřáteleným sousedem trochu picli pálenkou přivezenou od moře a já se mezi řečí dověděla, že máme jednoho konkrétního pana souseda, který ze společného soužití čerpá i jiné zážitky. Říkejme mu pan Pytlák. Pan Pytlák se zcela evidentně s mojím oblíbeným sousedem také přátelí. Jsme prostě takový jeden velký přátelský dům.
Pan Pytlák se tak zcela vážně souseda zeptal, jestli by mu mohl dát vědět, až se u nás v bytě bude zase provozovat sex, že prej je to ze sousedova bytu lépe slyšet. Prý ho moje výkřiky strašně vzrušujou... O.o ... No zůstala jsem koukat s otevřenou pusou... Chápete to? Už mi sice kdysi bylo ze strany muže sděleno, že jsem jeho masturbační představa (o tom třeba jindy :D), ale že by k tomu panu Pytlákovi stačily pouhé zvuky?
No když se nad tím zamyslím, tak je to vlastně win win situace. Já si dám do těla se sexy mužem (veřili byste tomu? Zase u toho byl Christian)....no a pan Pytlák? Ten si tu symfonii zřejmě se zalíbením poslechne :)
#ApoleninaNocniSymfonie
Žádné komentáře:
Okomentovat