Erik a Daniel (do minulosti a ještě dál)

Erik a Dan jsou nejlepší kamarádi od střední školy a náhodou taky moji spolužáci z gymplu. Erik byl mojí první platonickou láskou. Je vysoký, měl krásné kudrlinky (věřte, že minulý čas je na místě, protože teď má pleš :D) a obrovské hnědé oči. Pamatuju si jako by to bylo včera jak jsme spolu na táborech tancovali ploužáčky a já přesně věděla kolik písniček v kuse jsme tancovali a jaké songy nám k tomu DJ  pustil. Mým dobrým zvykem v té době pak bylo tyhle konkrétní songy omílat pořád dokola a teatrálně u nich vzlykat. Samozřejmě srdceryvné tance a jedno jeho prásknutí ramínkem od mojí podprsenky bylo vrcholem naší erotiky- dál jsme prostě v tom věku nedospěli. :D Vtip je v tom, že když léto skončilo a my se vrátili do školy, tak Erikovo chování ke mně okamžitě poněkud ochladlo. :D Ještě větší vtip vězí v tom, že za rok se opět na táboře opakovalo to samé, co předchozí léto. A já pak byla celý školní rok ukrutně zamilovaná a ztýraně vzdychala při poslechu Aerosmith (vrchol našeho "vztahu"- při I dont wanna miss a thing mi prásknul tou podprdou :D ). 

Ach, asi si ten song zase pustím! Ale pojďme dál...

Jak už bylo řečeno, Dan byl Erikův nejlepší kámoš a jen tak mimochodem taky asi nejkrásnější kluk ve třídě (nevím proč jsem byla vždycky mnohem víc odvařená z Erika- vlastně ach ano- byl přece tak vtipný a měl ty kudrlinky). Byl to takový ten předčasně vyspělý typ, snad už ve 14 letech mu rostly vousy (opravdické, ne takový ten zoufalecký knírek ala "Jsem mexikán Pedro"). Není divu, že z něj všechny holky včetně mě byly odvařené. Proto jsem si připadala jako největší kráska, když jsme se spolu jednou tajně líbali, když mi bylo asi 17 (a taky jsem podle mojí tehdejší logiky doufala, že Erik bude žárlit- guess what? Nežárlil...). Samozřejmě tím veškeré naše srandičky v té době skončily. 

Tady je na místě zdůraznit, že Dan byl vždy vztahový typ. Řekla bych, že tak od 15 let byl soustavně v nějakém vztahu (a to platí doteď). 

Drobný zádrhel je v tom, že Dan zůstává ve vztahu i když se mu ten vztah tak úplně nezamlouvá. Prostě čeká až se jeho nic netušící partnerka naštve a rozejde se s ním (lenost? :D). Nicméně je ale Dan s ohledem na své zkušenosti na vztahy opravdový expert (vlastně nezná nic jiného, že?).

A tak se stalo, že když jsem prožívala svůj dosud nejdelší vztah (s Kryštofem- o tom třeba někdy příště) a nebyla jsem si tím vztahem tak docela jistá, jsme nečekaně našli s Danem společnou řeč. 

Začalo to vlastně spoustou nevinného psaní (ok, možná nebylo až tak nevinné :D ) a eskalovalo sázkou, že mě Dan v kině během filmu políbí a já že budu ochotná mu ten polibek dát (to samozřejmě tvrdil Dan, já tvrdila opak- už mě trochu známe, takže víme na jak moc velké haha úrovni to bylo- level HAHAHA). 

Začátek interního autorozboru

Ráda bych se ale ještě pozastavila nad tím, jak moc se v průběhu těch pár let mezi střední školou a tou sázkou změnila situace. Najednou už jsem nebyla naprosto naivní zoufalka (nebo to aspoň už nebylo patrné hned na první pohled :D), ale stala se ze mě tajemná sexy žena (nebo to jsem si o sobě v té době aspoň myslela- egomaniak, vím :D ). Takže holky- věřte tomu, že ze zoufalky se časem vyvinete v absolutního magora- dont worry!). 

Konec interního autorozboru

No ve zkratce jsem mu tu pusu dala při závěrečných titulcích a do teď se hádáme, kdo vlastně vyhrál (já dodnes tvrdím, že film už přece skončil!!!). Nicméně je to vlastně dost fuk, protože ještě ten večer jsme se spolu vyspali v jeho autě a bylo to moc fajn (znáte to kouzlo sdíleného tajemství? Byl to takový náš společný útěk od reality). Byla to taky první skutečná nevěra v mojem životě (a s politováním musím konstatovat, že ne poslední). 

S napětím jsem tedy druhý den očekávala, jak se budu vlastně cítit. Očekávala jsem brutální výčitky svědomí a nekonečné sebetrýznění. 

No... nic tak extrémního se nedostavilo... Byla jsem trochu zmatená a hodně nevyspaná, ale rozhodně jsem neměla tendence se přiznávat a sypat si popel na hlavu. Taky bylo zcela jasné, že ten kdo řekl, že každá žena, která podvede se hned zamiluje a uteče za svým milencem je blázen, tady šlo jen o sex a o jakýsi útěk ze stereotypu. 

S Danem jsme se pak viděli ještě mnohokrát a vždy bylo pěkné a extrémně intimní. Časem jsem však začala mít plíživé tušení, že Dan sice není rozcházecí typ, ale vyměnit svou tehdejší přítelkyni za mě, by vlastně možná klidně zmáknul. 

Naštěstí osud v té době hrál v můj prospěch, protože jsem na delší čas odjela z rodné země a mezitím se lehce prekérní situace uklidnila. 

Je tu ale jeden večer s Danem o kterém bych Vám ráda detailněji povyprávěla. 

Vlastně se jednalo o naše úplně poslední milování a já v té době taky naprosto bezpečně věděla, že poslední je. 

Vyjeli jsme si autem za město (utajení pamatujete?) a roztáhli si deku na louce. Obloha se však znenadání zatáhla a my si to na té louce rozdali v dusnu přicházející bouřky za doprovodu hromu a blesků. 

Byl to jeden z mých nejlepších zážitků tohoto typu. Ta neskutečná energie ve vzduchu před bouřkou a vědomí, že je to naposledy.... wohooo :) Věřte, že to bylo velký. :)

Já pak odjela a s Danem už jsme nikdy náš supertajný vztah neobnovili (a to jsem s Kryštofem pak chodila ještě další dva roky). 

Doteď si ale občas napíšeme a pořád si hodně rozumíme. 

Jako třešničku na dortu dodávám (a asi Vás to nepřekvapí), že Dan je (do dnešního dne) stále ve vztahu s tou stejnou slečnou... :)

Abych ale navázala na začátek, jak už bylo řečeno, Dan a Erik jsou pořád nejlepší kamarádi. Dan sice malinko přibral, ale pořád má svoje oduševnělé charisma. Šla bych do něj znova? 

Nejspíš ne...

Naproti tomu Erik sice přišel o svoje kudrlinky, ale zato má pořád auru toho vtipného kluka, který mě v patnácti nechtěl. Šla bych do něj? Dost možná ano :) 

Co z toho vyplývá? No nic.... jen, že jsem na hlavu :)

Ale kdo ví? Třeba jednou :)

Vaše

Apolena