Erik a Daniel (do minulosti a ještě dál)

Erik a Dan jsou nejlepší kamarádi od střední školy a náhodou taky moji spolužáci z gymplu. Erik byl mojí první platonickou láskou. Je vysoký, měl krásné kudrlinky (věřte, že minulý čas je na místě, protože teď má pleš :D) a obrovské hnědé oči. Pamatuju si jako by to bylo včera jak jsme spolu na táborech tancovali ploužáčky a já přesně věděla kolik písniček v kuse jsme tancovali a jaké songy nám k tomu DJ  pustil. Mým dobrým zvykem v té době pak bylo tyhle konkrétní songy omílat pořád dokola a teatrálně u nich vzlykat. Samozřejmě srdceryvné tance a jedno jeho prásknutí ramínkem od mojí podprsenky bylo vrcholem naší erotiky- dál jsme prostě v tom věku nedospěli. :D Vtip je v tom, že když léto skončilo a my se vrátili do školy, tak Erikovo chování ke mně okamžitě poněkud ochladlo. :D Ještě větší vtip vězí v tom, že za rok se opět na táboře opakovalo to samé, co předchozí léto. A já pak byla celý školní rok ukrutně zamilovaná a ztýraně vzdychala při poslechu Aerosmith (vrchol našeho "vztahu"- při I dont wanna miss a thing mi prásknul tou podprdou :D ). 

Ach, asi si ten song zase pustím! Ale pojďme dál...

Jak už bylo řečeno, Dan byl Erikův nejlepší kámoš a jen tak mimochodem taky asi nejkrásnější kluk ve třídě (nevím proč jsem byla vždycky mnohem víc odvařená z Erika- vlastně ach ano- byl přece tak vtipný a měl ty kudrlinky). Byl to takový ten předčasně vyspělý typ, snad už ve 14 letech mu rostly vousy (opravdické, ne takový ten zoufalecký knírek ala "Jsem mexikán Pedro"). Není divu, že z něj všechny holky včetně mě byly odvařené. Proto jsem si připadala jako největší kráska, když jsme se spolu jednou tajně líbali, když mi bylo asi 17 (a taky jsem podle mojí tehdejší logiky doufala, že Erik bude žárlit- guess what? Nežárlil...). Samozřejmě tím veškeré naše srandičky v té době skončily. 

Tady je na místě zdůraznit, že Dan byl vždy vztahový typ. Řekla bych, že tak od 15 let byl soustavně v nějakém vztahu (a to platí doteď). 

Drobný zádrhel je v tom, že Dan zůstává ve vztahu i když se mu ten vztah tak úplně nezamlouvá. Prostě čeká až se jeho nic netušící partnerka naštve a rozejde se s ním (lenost? :D). Nicméně je ale Dan s ohledem na své zkušenosti na vztahy opravdový expert (vlastně nezná nic jiného, že?).

A tak se stalo, že když jsem prožívala svůj dosud nejdelší vztah (s Kryštofem- o tom třeba někdy příště) a nebyla jsem si tím vztahem tak docela jistá, jsme nečekaně našli s Danem společnou řeč. 

Začalo to vlastně spoustou nevinného psaní (ok, možná nebylo až tak nevinné :D ) a eskalovalo sázkou, že mě Dan v kině během filmu políbí a já že budu ochotná mu ten polibek dát (to samozřejmě tvrdil Dan, já tvrdila opak- už mě trochu známe, takže víme na jak moc velké haha úrovni to bylo- level HAHAHA). 

Začátek interního autorozboru

Ráda bych se ale ještě pozastavila nad tím, jak moc se v průběhu těch pár let mezi střední školou a tou sázkou změnila situace. Najednou už jsem nebyla naprosto naivní zoufalka (nebo to aspoň už nebylo patrné hned na první pohled :D), ale stala se ze mě tajemná sexy žena (nebo to jsem si o sobě v té době aspoň myslela- egomaniak, vím :D ). Takže holky- věřte tomu, že ze zoufalky se časem vyvinete v absolutního magora- dont worry!). 

Konec interního autorozboru

No ve zkratce jsem mu tu pusu dala při závěrečných titulcích a do teď se hádáme, kdo vlastně vyhrál (já dodnes tvrdím, že film už přece skončil!!!). Nicméně je to vlastně dost fuk, protože ještě ten večer jsme se spolu vyspali v jeho autě a bylo to moc fajn (znáte to kouzlo sdíleného tajemství? Byl to takový náš společný útěk od reality). Byla to taky první skutečná nevěra v mojem životě (a s politováním musím konstatovat, že ne poslední). 

S napětím jsem tedy druhý den očekávala, jak se budu vlastně cítit. Očekávala jsem brutální výčitky svědomí a nekonečné sebetrýznění. 

No... nic tak extrémního se nedostavilo... Byla jsem trochu zmatená a hodně nevyspaná, ale rozhodně jsem neměla tendence se přiznávat a sypat si popel na hlavu. Taky bylo zcela jasné, že ten kdo řekl, že každá žena, která podvede se hned zamiluje a uteče za svým milencem je blázen, tady šlo jen o sex a o jakýsi útěk ze stereotypu. 

S Danem jsme se pak viděli ještě mnohokrát a vždy bylo pěkné a extrémně intimní. Časem jsem však začala mít plíživé tušení, že Dan sice není rozcházecí typ, ale vyměnit svou tehdejší přítelkyni za mě, by vlastně možná klidně zmáknul. 

Naštěstí osud v té době hrál v můj prospěch, protože jsem na delší čas odjela z rodné země a mezitím se lehce prekérní situace uklidnila. 

Je tu ale jeden večer s Danem o kterém bych Vám ráda detailněji povyprávěla. 

Vlastně se jednalo o naše úplně poslední milování a já v té době taky naprosto bezpečně věděla, že poslední je. 

Vyjeli jsme si autem za město (utajení pamatujete?) a roztáhli si deku na louce. Obloha se však znenadání zatáhla a my si to na té louce rozdali v dusnu přicházející bouřky za doprovodu hromu a blesků. 

Byl to jeden z mých nejlepších zážitků tohoto typu. Ta neskutečná energie ve vzduchu před bouřkou a vědomí, že je to naposledy.... wohooo :) Věřte, že to bylo velký. :)

Já pak odjela a s Danem už jsme nikdy náš supertajný vztah neobnovili (a to jsem s Kryštofem pak chodila ještě další dva roky). 

Doteď si ale občas napíšeme a pořád si hodně rozumíme. 

Jako třešničku na dortu dodávám (a asi Vás to nepřekvapí), že Dan je (do dnešního dne) stále ve vztahu s tou stejnou slečnou... :)

Abych ale navázala na začátek, jak už bylo řečeno, Dan a Erik jsou pořád nejlepší kamarádi. Dan sice malinko přibral, ale pořád má svoje oduševnělé charisma. Šla bych do něj znova? 

Nejspíš ne...

Naproti tomu Erik sice přišel o svoje kudrlinky, ale zato má pořád auru toho vtipného kluka, který mě v patnácti nechtěl. Šla bych do něj? Dost možná ano :) 

Co z toho vyplývá? No nic.... jen, že jsem na hlavu :)

Ale kdo ví? Třeba jednou :)

Vaše

Apolena

Pan Pytlák (aneb jak jsem se dozvěděla, že můj sex si užívám nejen já)

Jednou ten den přijít musel. Když se člověk zabydlí v panelovém domě se spoustou sousedů, tak mu asi musí být předem jasné, že se na takovém místě téměř nic neutají. Na to jsem zvyklá- s tím se žít dá. Člověk se nezhroutí, když občas zaslechne řvoucí mimino nebo vášnivou hádku postaršího páru naproti (nebo ještě lépe šílenou výměnu názorů gay páru ve středních letech co žije nade mnou), že jo... Když mi spřátelený soused kdysi na tajnačku prozradil, že si o mém (přiznávám, že občas trošku hlasitějším sexu) povídají sousedi, tak jsem jen pokrčila rameny a řekla jsem si, že když já přežiju toho malého ječícího teroristu, tak oni zkousnou trošku toho ječení z jiného soudku. S nebeským klidem jsem tedy tuto kauzu hodila za hlavu. Čas plynul dál a já nerušeně pokračovala v činnosti... :) 

Dneska večer jsme se ale se stejným zpřáteleným sousedem trochu picli pálenkou přivezenou od moře a já se mezi řečí dověděla, že máme jednoho konkrétního pana souseda, který ze společného soužití čerpá i jiné zážitky. Říkejme mu pan Pytlák. Pan Pytlák se zcela evidentně s mojím oblíbeným sousedem také přátelí. Jsme prostě takový jeden velký přátelský dům. 

Pan Pytlák se tak zcela vážně souseda zeptal, jestli by mu mohl dát vědět, až se u nás v bytě bude zase provozovat sex, že prej je to ze sousedova bytu lépe slyšet. Prý ho moje výkřiky strašně vzrušujou... O.o ... No zůstala jsem koukat s otevřenou pusou... Chápete to? Už mi sice kdysi bylo ze strany muže sděleno, že jsem jeho masturbační představa (o tom třeba jindy :D), ale že by k tomu panu Pytlákovi stačily pouhé zvuky? 

No když se nad tím zamyslím, tak je to vlastně win win situace. Já si dám do těla se sexy mužem (veřili byste tomu? Zase u toho byl Christian)....no a pan Pytlák? Ten si tu symfonii zřejmě se zalíbením poslechne :)

#ApoleninaNocniSymfonie

Rendy

René je kluk, kterého jsem potkala na internetové seznamce (netvařte se pohoršeně- žijeme většinu života online, takže začíná být spíš divné se potkat v reálu). Byl pro mě trochu šok, že i kluci jako on se na takových sítích vyskytují. Když mě konečně ukecal k prvnímu rande, tak mě taky naprosto šokovalo, že je opravdu vysoký, hezký a k tomu na svůj věk neuvěřitelně úspěšný (a to byl z prosím z Brna).

René byl o něco mladší než já a dělal vedoucího kreativců v jedné nadnárodní společnosti (název té pozice po mně nechtějte, já dělám tradiční povolání a ve všech těhle managerech mám akorát tak guláš). Vzhledem k tomu, že byl taky chytrý a vtipný a já neskutečně potřebovala zalepit díru v srdci (a nejen v srdci :D) po Christianovi (o tom někdy jindy), tak slovo dalo slovo a já skončila u Rendyho doma v jeho hipsterském ultra cool bytě. 

Řekněme, že dokud slovo dávalo slovo, tak jsme si rozuměli skvěle:) Ovšem co se sexu týče, byla jsem až překvapená, jak někdo, kdo má tak podobnou energii (jako já) v hovoru, může být tak odlišný v posteli. Kreativec Renda totiž v milostné oblasti moc kreativní nebyl, a to jsem se opravdu snažila ho trošku povzbudit :) Překvapilo mě, jak můžou být někteří kluci naladění na něžnou romantickou vlnu, i když jde od počátku o jednorázovku. No já byla naladěná spíš na něco akčnějšího :) Nicméně jsme si užili trochu toho průměrného hopsání a já odjela ráno do práce, aniž by mi došlo, že jsem u něj v posteli přišla o náušnici (no vážně- přísahám, že s ohledem na výše uvedené to fakt nebylo schválně :D). Navíc to byla zrovna polovina páru z bílého zlata, který jsem dostala od rodičů za promoce (krve by se ve mě nedořezal!).

Naštěstí se René pochlapil a za pár dní se ozval, že náušnici našel. Poprosila jsem ho, aby mi ji přinesl (dokonce jsem mu slíbila pozvání na kafe), ale on jednoznačně odmítl a trval na tom, abych si pro ni přišla k němu (na místo činu hehe). Vzhledem k tomu jak celou situaci nastavil jsem jednoznačně došla k názoru, že milý Renda má chuť zopakovat si náš "PP" (průměrný pátek). Sice se mi tak úplně nechtělo, ale říkala jsem si, že bych mu dle nálady mohla dát jednu šanci na reparát, tak jsem souhlasila, že se v sobotu večer pro náušnici zastavím. Dokonce jsem zvažovala, že bych koupila víno (DÍKY BOHU, ŽE JSEM TO NEUDĚLALA!!!).

Ukázalo se totiž, že René je kreativní až na půdu a musí se nechat, že mě docela dostal. Málem jsem dostala infarkt, když mi místo vysokého blonďáka otevřel dveře drobný brunet s flaškou vína v ruce. Představte si, že pan kreativní manager musel (chtěl? :D) odjet a tak nelenil a domluvil mi rande se svým spolubydlícím (a ještě z toho měl velkou čurinu). 

No asi si umíte představit můj výraz, když můj mozek schroustával nastálou situaci. V tom šoku jsem našla náušničku a se spolubydlou pak vypila tu flašku vína (a byla to docela sranda). Teda až do chvíle než mu připadalo jako super nápad pozvat mě "někdy na kafe". Odpověděla jsem, že "někdy možná" a světelnou rychlostí jsem se zdekovala z bytu. 

Domů jsem dorazila s úsměvem a s vědomím, že už chápu, proč je Rendy tak úspěšnej. Má zběsilý nápady a dobrej networking :) Od té doby jsem ho samozřejmě neviděla, ale přidala jsem si ho na facebook, protože nikdy nevíte, kdy budete potřebovat nějakou tu neotřelou ideu. 

A co jsem si z toho odnesla já? Milá Apoleno, asi nejsi až taková znalkyně chlapů jak sis myslela, když Tě dokáže rozhodit mladší kluk z Brna. 

Kdo je Apolena?

Ahoj, 

jmenuju Apolena a tohle je můj malý tajný (no dobře, tak možná ne až tak tajný) deníček. Momentálně je mi mezi 25-30 lety, ale jestli Vám to pomůže, tak už před nějakou dobou jsem se rozhodla, že začnu o svém věku z pochopitelných důvodů tak trochu kecat. Podstatné je, že vypadám mladší, že ano :D

V jednotlivých kapitolách se můžete těšit na moje roztomilé eskapády s chlapama (a taky že jsem je podle nich pojmenovala). 

Některé jsou humorné a ostatní spíš tragikomické, ale musela jsem je hodit na papír, protože nechci riskovat, že to jednou zapomenu a stane se ze mě frigidní stařena bez vzpomínek. 

Tak se dobře bavte.... já budu určitě :)

Vaše Apolena